| zpět na stránku sboru |
|
|
Než od nás Pavla odjela na své poslední léčení, ptala se mne, jestli by mohla napsat něco jako poděkování a jestli bych ho vložila na naše webové stránky. Samozřejmě jsem souhlasila a čekala. Jenže síly jí ubývaly asi rychleji, než předpokládala, a tak už mi od ní žádná zpráva nedorazila. Myslím ale, že to, co chtěla sdělit, nám svým způsobem vzkázat stačila. Přála si totiž, aby na jejím pohřbu zazněla píseň Karla Kryla Děkuji. Mám za to, že její zpráva - pokud by ji stačila napsat - by měla podobný obsah a smysl.
Svoji těžkou nemoc dokázala brát jako impulz k pomoci druhým. Založila Amélii - společnost, která se zabývá pomocí onkologicky nemocným. Po dlouholetém hledání se rozhodla pro vstup do církve, přijala i svátost biřmování. Ta toto téma napsala i příspěvek s názvem „Na cestě domů“ do letošního Evangelického kalendáře, ze kterého odcituji alespoň závěr:
„...Pořídit si oslíka jako nosiče mě napadlo v době zhoršování komplikací mého zdravotního stavu. Obě mé ruce byly v rámci dlouhodobé léčby operativně zbaveny mízních uzlin, což znamená zásadní ohrožení jejich funkce chronickým otokem, který může vést až k bezvládnosti .......
....Chodíme na procházky v létě i v zimě, poměrně záhy po prodělaných operacích a v průběhu léčby. Občas to bolí, ale bonus je nečekaný: Amálka (oslík) mi taháním a cukáním vodítka „pumpovala“ lymfu v obou rukou a tím naprosto nečekaně úplně zmizel starý otok na levé straně a nevytvořil se napravo, kde byl operační zásah i nález podstatně větší. Amálku jsem zapojila již několikrát v rámci psychorehabilitačních pobytů Amelie pro onkologicky nemocné a jejich blízké. Chtělo by se mi říct, že je to zázrak, ale tohle je něco víc - VÍRA a NADĚJE, že vše je v rukou LÁSKY.„
(miš)
Několik fotografií
|
|
|
|
|
Několik odkazů
